








Autor Marek Fišer v 28.9.2010 , Epizody, Novinky, Sezóna 4, Stalo se, Top | 2 komentáře
A jdeme do polofinále. Bohužel brutálně krvavého, nikoli však neočekávaně. Dopis z minulé epizody – který dobrák ho asi napsal – se prozatím zmiňuje „pouze“ o dávných milostných avantýrách v londýnském Lambethu. Král Jindřich prozatím důvěřuje, ale stejně tak činorodě prověřuje. Ostatně, za ty roky už ví o dvořanech svoje. Čím dál méně milovaná královna Kateřina nafasovala bez náznaku udání důvodu domácí vězení. Od nynějška toho z paláce již moc neuvidí.
Charles Seymour (sám má doma nevěru) stojí v čele úspěšných a pořádně hnusných výslechů, ačkoli tuší, že může sám skončit jako sedláci u Chlumce, neb to byl on, kdo Kateřinu onehdy Jindřichovi doporučil jako moc fajn rozptýlení. Dostat trochu pravdy a tři snůšky lží z dosti vyměklých obžalovaných – královny Kateřiny, exmilence Derenhama a dohazovačky Lady Rochford – není pro zdejší mučitelské rutinéry žádná velká výzva. Na světlo se tak logicky dostává neloajalita a nevytřískané libido přitažlivého služebného Thomase Culpeppera.
Kateřina má být zbavena královského titulu a dožít králi z očí v sionském opatství v Alpách. Verdikt však naneštěstí není vůbec konečný. S Jindřichem už rozhodně víckrát nepromluví. Jakmile definitivně praskne ta nemilá věc s Culpepperem a rozsáhlou, drzou nevěrou, může vyděšená Kateřina milosti leda zamávat. Francie se směje Anglii. Přichází čas katů.
Culpepperova horká hlava je sťata poměrně svižně. S Derenhamem to má král i Bůh vymyšleno jinak – nejdříve je vláčen ve vlastních zvratcích, pak chvíli věšen jen proto, aby byl ve finále rozpárán v břišní oblasti strašidelně žhavou ostrou tyčí. To ženy jsou na tom mnohem lépe – zemřou totiž o celý jeden den starší. Lady Rochfordová z vlastní smrti naštěstí mnoho nemá, ve věži se totiž zcela pomátla, plácajíc po chladných stěnách vlastními výkaly. Královna sama umírá v Rochfordovic krvi o mnoho klidněji, než se původně jevilo, ale přesto s močí u nohou. Neposlušné hlavy zdobí kůly a král má večírek. Je to krásná dámská jízda.
Jindřich VIII. putuje do Yorku, „bráně do Skotska“, napůl aby zde prohodil pár mocenských slov se skotským králem Jakubem, napůl...
Jindřich VIII. putuje do Yorku, „bráně do Skotska“, napůl aby zde prohodil pár mocenských slov se skotským králem Jakubem, napůl...
Kateřina překvapila, nejdříve značně nemile vzhledem k vyjadřování u výslechů a zpovědí. A ani z její, ani z milencovi strany to chvílemi nevypadalo s láskou nijak valně. Nesváděli to jen na chudáka Rochfordku (kterou nemám ráda už od dob ubohé Anny), ale i na toho druhého ve snaze uchránit si svojí hlavu. Neúspěšně. Překvapil mě i Jindřich (těžko říct jak), čekala jsem, že k současnému milenci přece jen bude přísnější než k tomu chudákovi, který nemohl čekat, že ta malá zrzka bude za pár let královnou. Nakonec musím říct, že Kateřina řekla od začátku působení v seriálu (na její obhajobu: nebylo to tak dlouhé působení) konečně jednu chytrou, krásnou a zamyšlení hodnou větu: „Moc často jsem s Bohem nemluvila, asi nebude vědět kdo jsem.“ To se mi moc líbilo 🙂 Nakonec když viděla milencovu hlavu na špalku a v závěru pronesla, že jí de facto mrzí, že umře jako královna a ne jako jeho žena, mě jen utvrdila v tom, že spíš než lhářka, jen jen mladičká a hloupoučká a opravdu si myslela, že ten vztah mezi nimi byla skutečná láska.
v dejinach sa pise, ze kralovna bola stata skor ako Lady Rochfordova, takze scenaristi si to zase zmenili?