Historické drama o osudech britského panovníka Jindřicha VIII. a jeho žen a milenek. Strhující středověké prostředí opředené neomezeným vlivem katolické církve, krutý panovník a vášnivé milostné orgie... To vše v seriálu Tudorovci. 
A jdeme do polofinále. Bohužel brutálně krvavého, nikoli však neočekávaně. Dopis z minulé epizody – který dobrák ho asi napsal – se prozatím zmiňuje „pouze“ o dávných milostných avantýrách v londýnském Lambethu. Král Jindřich prozatím důvěřuje, ale stejně tak činorodě prověřuje. Ostatně, za ty roky už ví o dvořanech svoje. Čím dál méně milovaná královna Kateřina nafasovala bez náznaku udání důvodu domácí vězení. Od nynějška toho z paláce již moc neuvidí.
Charles Seymour (sám má doma nevěru) stojí v čele úspěšných a pořádně hnusných výslechů, ačkoli tuší, že může sám skončit jako sedláci u Chlumce, neb to byl on, kdo Kateřinu onehdy Jindřichovi doporučil jako moc fajn rozptýlení. Dostat trochu pravdy a tři snůšky lží z dosti vyměklých obžalovaných – královny Kateřiny, exmilence Derenhama a dohazovačky Lady Rochford – není pro zdejší mučitelské rutinéry žádná velká výzva. Na světlo se tak logicky dostává neloajalita a nevytřískané libido přitažlivého služebného Thomase Culpeppera.
Kateřina má být zbavena královského titulu a dožít králi z očí v sionském opatství v Alpách. Verdikt však naneštěstí není vůbec konečný. S Jindřichem už rozhodně víckrát nepromluví. Jakmile definitivně praskne ta nemilá věc s Culpepperem a rozsáhlou, drzou nevěrou, může vyděšená Kateřina milosti leda zamávat. Francie se směje Anglii. Přichází čas katů.
Culpepperova horká hlava je sťata poměrně svižně. S Derenhamem to má král i Bůh vymyšleno jinak – nejdříve je vláčen ve vlastních zvratcích, pak chvíli věšen jen proto, aby byl ve finále rozpárán v břišní oblasti strašidelně žhavou ostrou tyčí. To ženy jsou na tom mnohem lépe – zemřou totiž o celý jeden den starší. Lady Rochfordová z vlastní smrti naštěstí mnoho nemá, ve věži se totiž zcela pomátla, plácajíc po chladných stěnách vlastními výkaly. Královna sama umírá v Rochfordovic krvi o mnoho klidněji, než se původně jevilo, ale přesto s močí u nohou. Neposlušné hlavy zdobí kůly a král má večírek. Je to krásná dámská jízda.
Kateřina překvapila, nejdříve značně nemile vzhledem k vyjadřování u výslechů a zpovědí. A ani z její, ani z milencovi strany to chvílemi nevypadalo s láskou nijak valně. Nesváděli to jen na chudáka Rochfordku (kterou nemám ráda už od dob ubohé Anny), ale i na toho druhého ve snaze uchránit si svojí hlavu. Neúspěšně. Překvapil mě i Jindřich (těžko říct jak), čekala jsem, že k současnému milenci přece jen bude přísnější než k tomu chudákovi, který nemohl čekat, že ta malá zrzka bude za pár let královnou. Nakonec musím říct, že Kateřina řekla od začátku působení v seriálu (na její obhajobu: nebylo to tak dlouhé působení) konečně jednu chytrou, krásnou a zamyšlení hodnou větu: „Moc často jsem s Bohem nemluvila, asi nebude vědět kdo jsem.“ To se mi moc líbilo 🙂 Nakonec když viděla milencovu hlavu na špalku a v závěru pronesla, že jí de facto mrzí, že umře jako královna a ne jako jeho žena, mě jen utvrdila v tom, že spíš než lhářka, jen jen mladičká a hloupoučká a opravdu si myslela, že ten vztah mezi nimi byla skutečná láska.
v dejinach sa pise, ze kralovna bola stata skor ako Lady Rochfordova, takze scenaristi si to zase zmenili?