Sezóna 2 – Díl osmý: Nevěra, aborce a konec propracovaných boleynovských piklí

„Pakliže má Marie silné horečky a zvrací, pak se do toho – s Boží milostí – nemusíme plést.“

Ale Bůh nenaděluje lidem arzenik ani kyanid, Georgi Boleyne.

Křehká venkovská krasavice Jana Seymourová se skutečně prokouše ke dvoru a skládá přísahu věrnosti a poslušnosti královně Anně. Záhy samozřejmě poplete hormony nejen místním bohémským umělcům typu Wyatt Earp, který si musí sáhnout snad na každou, ale i králi. Seymourové tak možná stojí na začátku stejné cesty jako před lety nyní ne moc populární Boleynové – zatuchlý dvůr je přeci potřeba občas vygruntovat a provětrat.

Trochu jinde v Londýně vyplouvají na povrch poněkud méně příjemné informace – v minulé epizodě zmiňované psychické útrapy nebožky Kateřiny Aragonské nebyly tak úplně psychického rázu, nýbrž byla dlouhodobě otravována, což odneslo srdce někdejší královny, které prý vždy patřilo Jindřichovi. V jistých kruzích panují oprávněné obavy, že příště by to mohla být Kateřinina dcera Marie, která bude tiše zlikvidována.

Jindřich mezitím, jak jinak než přes psíka Cromwella, „zkouší cenu přátelství“ u císaře, který bohužel ukázal svou sílu v rámci hašteření s Turky, které má před králem potřebný zvuk a šmrnc, přestože se urodilo na zcela opačné straně Evropy. Cromwell je zároveň dotázán, zdali by nepřivedl svou velectěnou rodinu ke dvoru, ačkoliv nevypadá myšlenkou vlastní rodiny uprostřed rozpíchaného vosího hnízda dvakrát nadšen. Císař mezitím navštěvuje spřátelený Řím a je požádán, aby uvedl ve své rozsáhlé říši na pevninské Evropě v platnost tzv. Exkomunikační bulu, stoprocentně mířenou proti Anglii takové, jakou si ji uhnětl Jindřich. Podlézat však císaři hodlá právě i anglický král, nemíní však uznat vlezlé přání Francouzů (Kateřinina dcera Marie se má podle jejich teorie stát zákonnou dědičkou trůnu).

Anna si pravidelnou charitou a mastnými almužnami pomalu, ale chytře vylepšuje status u prostých ostrovanů. Na koni průměrný Jindřich je opět po letech zle raněn na kolbišti a zatímco se ocitá „v rukou Božích“ a celá Anglie neví, zdalipak ještě někdy otevře oči, královský úřad pohlcuje chaos a kroužící supi. Thomas Boleyn už se vidí jako protektor nezletilé Alžběty, Anniny dcery, jenže král se probírá. Ba co víc, s kusem krajky pro štěstí pod svou zbrojí. Ta krajka ovšem patří jisté slečně Seymourové!

Dokud však doma u krbu vyhlíží syna, jsou šance Boleynů stále velice otevřené. Tato příležitost je ovšem pasé v momentě, kdy Anna (v pokročilém stadiu těhotenství) nachytá Janu Seymourovou na Jindřichově klíně s jazykem v jeho puse a ještě ten večer potrácí syna. Král rychle přehodnocuje skoro vše, za co půlku mládí tak vehementě bojoval, protože jej za to podle vlastních slov proklel Bůh. Řím se bude brzy radovat a stejně tak i Seymourové. Časy se mění…